Básně

17. prosince 2014 v 8:06 | Daenerys
No teda.. tak tady jsem se už dlouho neukázala.. Nebyl čas, nálada, inspirace... Ale tak už jsem tady a když už jsem tady tak vám sem něco přidám..

Tentokrát to budou básničky, básničky moc často nepřidávám a tak to bude příjemná změna, no ne? Já básně moc psát neumím, ale i tak mě to baví.. Když je píšu musím na chvíli vypustit z hlavy okolní svět a ponořit se do sebe, na chvíli přestanu řešit problémy a vnímám jen slova, která ke mě přichází jakoby mi je do hlavy vkládal někdo jiný. Je dobré občas.. vypnout...

Vzpomínky

Až nebudu, co se změní?
Vždyť to co zemře, to už není.
Na chvíli snad, jinak půjde svět,
než uvadne jeden a zrodí se nový květ..

A pak vše bude jako dříve,
jen ve vzpomínkách budou chvíle,
kdy jsem tady byl..

A svět se bude točit dál,
kde dřív byl starý, vládne nový král.
Kde dřív byl les, teď město stojí,
a stále nové vzpomínky se rojí..
a na staré se zapomíná..

Až vyblednou jak barva na obrazech,
až zemřou jako květy v mrazech..
Pak čas odnese dávné chvíle,
kdy jsem tady byl...



Sledoval jsem
Sledoval jsem jak se mění svět..
Jak mizí mládí,
a přibívá let..
Jak smrt mě svádí..


Sledoval jsem jak se mění časy..
Jak blednou vzpomínky,
jak řídnou vlasy,
jak šedivějí pramínky..


Sledoval jsem jak se ztrácí světlo..
Jak se zavírají oči..
Jak žití ze starého těla se smetlo,
a ve smrti se smočí...


Sledoval jsem jak tma přichází..
jak se tiše plíží..
Jak slunce za daleký kopec zachází,
a konec už se blíží..


Sledoval jsem náhrobní kámen,
a jméno na něm..
Patřilo vzpomínkám,
o osobě jenž tu leží..
a o těle na němž už nezáleží....

Poslední květ

Pamatuji na ten květin ráj,
na lesní barvami hrající háj,
Na dobré lidi kolem sebe ,
co vzalo mi je nebe.

Teď v tichém světě žiji,
ve spálených lesích.
A ti co tu dříve žili,
teď žijí na nebesích.

Co stalo se to s naším světem?
Co se mohlo stát?
Teď na dlani s posledním květem,
sama sebe se mohu ptát…

Kam podělo se všechno kvítí?
Proč zbyl tu jen prach?
Ani slunce už nesvítí,
také dostalo strach…

Tak bloumavě pátrám po dvojčeti,
bílého kvítku co tu mám,
Asi už zemřely všechny květy,
a s nimi vše co znám.

I má naděje byla jen lží,co před smrtí se sklání.
Po nás tu nezůstane nic!
Ani ten kvítek na mé dlani,
Nebude žít víc…

Je to tak jak jsme si předurčili,
Květy zmizely a lidé s nimi.
Na Zemi nezbyl ani květ ,

V prach jsi a v prach se obrací náš svět…


Tma..


Schovávám se do svých snů,
ztrácím se v bezvědomí....
Už se blíží konec dnů,
v tichém ,smutném vědomí...

Skrývám,co skrýt mám,
jak měsíční svit na svět se dívám.
V stínech co vládnou,
jen smrt lidé najdou.

Ztrácím své vlastní tělo,
a nevím kam mám jít.
To co dříve bdělo,
teď dokáže jen snít.

A v temném nočním tichu,
mne vzbouzí krutý chlad.
A dávám průchod hříchu,
co do duše se vkrad.

Skrývám co skrýt mám,
jak měsíční svit na svět se dívám.
A v chladných temných zdích,
už není slyšet lidský smích.

Až zas tu bude světlo,
až zas svět bude hrát.
To co kdysi kvetlo,
už bude dávno spát.

A v chladných temných koutech,
kde ticho tichu zpívá.
Mne cosi drží v poutech,

mne cosi do tmy skrývá......

Tichý spánek šípkový


Za trním růžovým pusto je,
nikdo tam dnes už nežije.
Jen šípková Růženka v zámku spí,
o čem tam asi o čem sní?

Za trním pichlavým,
tiše čeká.
Zakletá kouzlem zlým,
jen čas jí leká…

Kdy asi přijde ten,
o kom sní?
Kdy splní se její sen,
kdy jí políbí?

Za dlouhá léta co tu sní,
nikdo nepřešel přes trní.
Za dlouhá léta chladného spánku,
nevkročil nikdo do spícího zámku…

A tak tam Růženka čeká dál,
jenom snad šašek by se jí smál..
A tak ta princezna doufá jen,

že splní se jednou její sen…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. prosince 2014 v 10:09 | Reagovat

Všechny hodně pochmurné, ale krásné.
Veselejší by příště nebyly? :)

2 Butty Butty | Web | 17. prosince 2014 v 10:10 | Reagovat

Takové smutnější ale krásně se rýmují a je vdiet že sis s rýmy dala fakt záležet. ;-) Žádná amaterská prace! :-)
Skvelé! :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 17. prosince 2014 v 13:47 | Reagovat

Krásné, ale smutné. Vystihují asi přesně tvou náladu. Doufám, že se změní nálada a tím i téma básní - tedy příště, ano? Děkuji.

4 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 18:19 | Reagovat

Takové depresivní řádky...ale přece hezké :)

5 Enn Enn | 20. prosince 2014 v 8:37 | Reagovat

Je to krásné hledání tajemství tvojí cesty. Všeho dalšího co máš ještě před sebou. Líbí, moc :)..

6 Lukáš Lukáš | Web | 21. prosince 2014 v 18:49 | Reagovat

působivá tvorba vskutku

7 Any :) Any :) | Web | 22. prosince 2014 v 17:50 | Reagovat

Tajemné verše, ale velmi krásné.

8 Šárka Šárka | Web | 26. prosince 2014 v 17:06 | Reagovat

To je tak nádherné! Tak mysticky pohádkově- gothic verše už jsem dlouho nečetla Možná snad nikdy. Velmi krásné básně!

9 V V | Web | 27. prosince 2014 v 1:06 | Reagovat

krásné básně, takové smutné, ale ty mám radši :) jsi šikovná, já bych nesložila ani jednu sloku XD to mi nikdy nešlo

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. března 2015 v 20:21 | Reagovat

Krásné básně, asi nejvíc se mi líbí ta poslední, Tichý spánek šípkový. Smutné trochu, ale pěkné.

11 Akim Akim | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 13:46 | Reagovat

Moc se mi líbí, jak přemýšlíš o Světě a životě na něm i mimo něj. Je to trošku smutnější, ale člověk se přece nemůže celý život jen řehnit, ne? Trošku mě překvapilo, že některé básně píšeš v mužském rodě. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama