Únor 2014

Na cestě

28. února 2014 v 11:17 | Daenerys |  poezie
Fantazii má asi každý z nás, někdo menší, někdo větší.. Já si troufám tvrdit, že je má fantazie docela rozsáhlá, jen ne vždy se dokáže zprávně projevit.
Každý svou fantazii používá jinak.. Já nejčastěji na tři věci. První je psaní, druhá účesy a třetí líčení..
Tady je ukázka mého psaní. I tady jde dobře vidět fantazie.. Bánířská fantazie se docela dost odlišuje třeba od povídkové, tedy aspoň mně to tak často příjde, ale pořád je to fantazie..

Potkala jsem hvězdu,
na nebi si hrála.
Potkala jsem hvězdu,
a ona se usmála.

Potkala jsem měsíc,
den ke spánku se ukládal.
Potkala jsem měsíc,
sny pro nás spřádal..

Potkala jsem tmu,
v hlubinách tichých byla.
Potkala jsem tmu,
o světle si snila..

Potkala jsem sen,
v mysli mé se ztratil,
Potkala jsem sen,
už se nevrátil..

Potkala jsem soumrak,
nerozhodný byl.
Potkala jsem soumrak,
dnem i nocí žil.

Potkala jsem přání,
co se nikdy nesplnila,
Potkala jsem přání,
co vždy marná byla.

Potkala jsem život,
nechtěla v něm žít.
Potkala jsem život,
já chtěla stále snít..

kadeřnická soutěž- téma fantazie

22. února 2014 v 15:17 | Daenerys |  vlasy
Tak včera proběhla kadeřnická soutěž a musím říct, že jsem to zvládala celkem dobře, což jsem ani nečekala, většinu času byla více nervózní moje modelka, než já. Ráno jsem se ještě probouzela v klidu, do obecního domu jsem také dorazila v pohodě, ale pak, když začala česat první skupina to na mě všechno padlo. Když jsem viděla jejich účesy říkala jsem si, že tam ani nemusím chodit, že na ně prostě nemám a už se mi klepaly ruce a už jsem nemohla dýchat , no bylo to hustý. Hrozně moc jsem se bála, že nestihnu ten strom za jednu hodinu učesat, doma mi to totiž trvalo hodinu a půl, takže jsem z toho byla vážně rozklepaná. Ale nakonec to dopadlo celkem dobře. Strom jsem stihla za necelou půl hodinu i když se mi opravdu hodně moc klepaly ruce, ale jakmile jsem měla strom bylo už všechno v pohodě, uplně to ze mě spadlo a já byla ráda, že to mám učesané. Lenička tam ještě chvíli potom seděla a usmívala se, zdálo se, že si to vážně užívá, to bylo vidět z jejího pohledu a myslím, že i promenádu si užila, poznala jsem to na ní. Pak se šli všechny modelky fotit a Leničce to na tom focení strašně moc slušelo.. Až někde budou fotky tak sem dám i odkazy.

Rozhovor s Romanem

18. února 2014 v 16:30 | Daenerys |  na kus řeči
Svět blogerů a blogerek je plný zajímavých lidí. Na jednoho takového člověka jsem narazila, když jsem zveřejnila zápis do rozhovorů. Tam se nám jako první přihlásil Roman Šimon a tak jsem neváhala a zavítala jsem na jeho blog SuShi-Play. Musím říct, že mě zaujal už na první pohled. Design koresponduje s obsahem což se mi vážně moc líbí.
Po domluvě jsem Romanovi poslala několik otázek, na které jsem dostala velmi zajímavé odpovědi. Zejména odpověď na osmou otázku mě hodně dostala, doslova uchvátila. No myslím, že se máte na co těšit :-)


Finální verze

16. února 2014 v 17:45 | Daenerys |  vlasy
Dobře, dobře.. Nedávno jsem tu zveřejňovala článek s mým nádherným jelenem. Původně to měla být lesní víla, ale chybička se vloudila. Tak jsem přemýšlela a zkoušela a namotávala a vymotávala a rozčesávala a zacuchávala až se nakonec z jelena stala má lesní víla... Tohle je finální verze do soutěže, která je už tento pátek.. jak úžasné... Fakt se těším... Ne, kecám, netěším se. Nechce se mi soutěžit, proti mým kamarádům.. Jo kdyby to byli uplně cizí holky, tak jdu do soutěže na plno a o výhru se doslova peru, ale tyhle holky znám tři roky a některé se stali dobrými kamarádkami, není jich mnoho, ale jsou tam a soutěžit proti nim mi prostě nepříjde pěkné.. Dost výkeců.. Takže tohle je moje modelka na soutěž, můj účes na soutěž a líčení.. vlastně jsem jí nelíčila.. vyfotím na soutěži.. Květiny, pokud se mi podaří sehnat nějaké pěkné, tak budou živé a ne umělé.. Taky nebude mít ten divný svetr, ale hodně barevné šaty.. No to vyfotím až po soutěží..
Jo a prosím omluvte špatnou kvalitu, zase mi zlobí foťák :-) :-)


škoda, že to není vidět líp..

Jo tady už se mi malinko rozpadají ruličky.. no jo, nelakovala jsem :-D

Strada Nicolizzia

13. února 2014 v 9:26 | Enn. |  poezie



Anotace

Procházku na hranici břehu a vodní tříště jsem si slíbila



Pro tu chvilku se probouzím
světelný stín se pomalu zvedá a přibližuje po podlaze
prosvětluje záclonu


mám jen okamžik na to abych se zvedla, oblékla a vyšla
ulice jsou klidné, nikoho nepotkám
přejdu na Strada Nicolizzia
minu poslední domek
jen se zastavím
pod kabátek schoulím

čekala jsem na pár dní volna abych mohla odjet
potřebovala jsem být chvilku tady


před východem slunce
v místech kde je nebe tak blízko
hledat tebe


oblaka splývají s linkou obzoru
mořská hladina se zvedá do temného příkrovu oblohy


stejně tak by se tvoje ruka
vetřela do mojí dlaně
každé slovo které jsi neřekla
bych odečetla ze tvých rtů

vezmi mě za ruku

vždycky bych o to stála

Jelene, jelene, oči máš zelené

10. února 2014 v 20:25 | Daenerys |  vlasy
Tentokrát jsem se rozhodla , že vytvořím lesní vílu, sehnala jsem si dokonce i konstrukci do vlasů. No nějakým záhadným způsobem mi z víly vznikl jelen nabouraný do keře.. Někdo vidí maskovaného jelena, záleží na vaší fantazii, jediné co vím je, že to měla být víla a je to jelen, zkusím to ještě nějak poupravit, nějak vykoumat a pak to učešu znovu.,
Dneska neřpidávám ani návod, ani pomůcky, protože si myslím, že by to bylo stejně zbytečné, pokud doma nemáte stromovojelení konstrukci.. Můj táta v tom dokonce viděl Stomovouse.. No myslím že k tomu to má dost daleko, tak si užíjte fotek a pobavte se mým jelenem :-D

Sestřenka se umí tvářit perfektně i jako jelen

Tahle fotka se mi líbí uplně nejvíc

Než půjdeš spát

8. února 2014 v 21:21 | Ann.



pro Wiky Dream



Večer otevřeš okno
přepočítáš svoje hvězdy
na nočním nebi
jestli některá nechybí


vzdálené mlhoviny vyprovodíš pohledem
na jejich cestě z jednoho konce vesmíru
tam a zpět


říkanku o měsíčním světle
připomeneš
než půjdou spát


pomůže ti ukrýt
hlavu do jejich polštáře
zavřít oči
které chtějí vidět dál a dál
všechno co je za tmou
černočernou


co ukrývá ve stínu
rodící se galaxie
kolik tisíc hvězd
přinese kometa


která svou
šálou stříbrnou
přikryje tvoje sny

Princezna Hvězda.

6. února 2014 v 21:40 | Ann. |  na kus řeči





pro připravovaný pokec s princeznou Fantazie ..


Byla či nebyla
spíš byla
/ jak strašně zlobila /
maminku trápila
s tatínkem se hádala.

Jen na hvězdy se upínala.

Přestože velká
jak dítě si připadla
když na svět okolo sebe
se těma svýma
dětskýma očima dívala..

Zápis do rozhovorů

5. února 2014 v 9:41 | Daenerys |  na kus řeči
Myslím si, že každý bloger tak trochu touží po svém vlastním rozhovoru , ve kterém by mohl představit sebe a svůj blog, říci něco o sobě, o svých koníčcích a podobně.
Proto jsem se rozhodla zveřejnit tento článek.
S mojí kamarádkou Enn nás to napadlo před několika dny, kdy Enn dělala rozhovor se mnou. Řekla bych, že to je pěkný nápad a obě budeme rádi když o to bude zájem.
Jak to bude fungovat?
Do komentářů nebo na email Wiky.Dream@seznam.cz nám napíšete adresu svého blogu a čemu se na něm věnujete. My se na blog koukneme a jedna z nás s vámi potom udělá rozhovor prostřednictvím emailu, facebooku nebo jak budete chtít, je to jen na vás. Rozhovor potom zveřejníme u nás na blogu, kde u něj bude i odkaz na váš blog, kde rozhovor můžete samozřejmě také zveřejnit :-) K dispozici budu buďto já nebo Enn. Asi nebude rozhovor možné okamžitě zveřejnit, ale do týdne po rozhovoru zveřejněný určitě bude a vy pokud budete chtít, ho můžete u sebe zveřejnit okamžite.
Tak to bude asi všechno, jestli by vás ještě něco napadlo klidně se ptejte :-) :-) budeme rádi :-)
obrázek - www.google.cz

Moje celebrita. Literátka fantasy.

2. února 2014 v 12:14 | Ann. |  na kus řeči




Anotace.

Je to už hodně dávno, co k mojí poezii začala psát komentáře mladinká autorka fantasy příběhů.
Wiky Dream.
Při návštěvě jejího blogu jsem objevila neuvěřitelně krásný svět příběhů, který mne očaroval. Už tenkrát jsem si představovala, kdo to asi je.. Kdo dokáže napsat něco takového, kdy při čtení nedýchám a žasnu nad světem do kterého smím vstoupit..
Od té doby uběhlo hodně vody. Dnes stojím na nádraží a čekám až přijede dálkový autobus. Z něj vystoupí křehounká mladá dívka a usměje se na mne a já jí půjdu pomoci s její taškou do auta ..

.....

Ahoj Wiky, vítám tě u mě doma a děkuji že jsi přijela takovou dálku, abychom si mohly popovídat a vlastně se seznámily.
Přestože se známe už takovou dobu, ještě jsme se nikdy neviděly.

Ahoj Enn, taky jsem ráda že jsem si udělala výlet.

Wiky nelekej se jak to tu vypadá, varovala jsem tě cestou z nádraží že je u mě teplo ale ne útulno, prostě neumím vytvořit takový domov jako mají všichni, je to u mě spíše jako skladiště :) ..

Nevadí mi to za tak moc, čaj s Aloe Vera je dobrý a banánový chleba je lepší než jsem čekala.

Wiky, klidně si dopij ten čaj a promysli si co mi odpovíš na moji první otázku.Zajímalo by mě přibližně v kolika letech jsi napsala první povídku a o čem to bylo.

Na uplně první příběh si nevzpomínám, nejspíš to bylo něco do školy na sloh, mám pocit že to byla pohádka o kuřátku,ale nejsem si jistá, ale dobře si vzpomínám na svůj první příběh, který jsem psala jen tak pro sebe.. Měl 27 stránek a byl to příběh o dvou dívkách ze světa jménem Livéra, které cestovaly časem.. Jedna do minulosti a druhá do budoucnosti.. Takže tam byli tři časové linky, jedna z minulosti, druhá z budoucnosti a třetí z přítomnosti. No v příběhu jde vlastně o to jak se dívky snaží dostat domů a snaží se navzájem spojit, což se jim povede. Jedna z nich zemře, ale vlastně pointa celého vyprávění je o tom že přátelství je silnější než smrt.. ten příběh se jmenoval Dum spiro spero což znamená dokud dýchám, doufám.. Myslím, že mi bylo asi třináct let, psala jsem ho do takového velkého sešitu a mám to dokonce ještě schované, dokonce mám schovanou i historii Livéri..